Historie
Historie
Jak to všechno začalo
Příběh Divadélka U Zvonu začal na začátku prosince 1991 v Základní škole Žilina u Kladna. Zdeněk Fous zde vedl zájmový kroužek KUTÍLEK a společně s dětmi dostal nápad, že by si ve škole mohli zahrát také divadlo.
Na chodbě u vchodových dveří našli vhodné místo pro malé jeviště. Protože chtěli první představení stihnout ještě před Vánoci, scházeli se děti se Zdeňkem Fousem ve škole dokonce i o víkendech. V neděli 22. prosince 1991 se zde uskutečnilo první představení – komponovaný pořad Vánočka 91.
Během roku 1992 začalo improvizované jeviště získávat podobu skutečného malého divadla. Místní lidé a rodiče pomohli s oponou, dřevěnou konstrukcí, elektrickým vybavením i dalšími potřebami. Dva reflektory věnovalo kladenské loutkové divadlo Lampion a děti z KUTÍLKU se společně se Zdeňkem Fousem podílely na stavbě a úpravách divadélka.
Svůj název dostalo podle starobylého školního zvonu, který byl umístěn u jeviště. Logo Divadélka U Zvonu navrhla kladenská výtvarnice Jarmila Oličová.
Z malé školní scény tak postupně vznikl dětský divadelní soubor, jehož příběh pokračuje dodnes.
První roky v Žilině
V prvních letech tvořily soubor především děti ze zájmového kroužku KUTÍLEK. Zkoušelo se každý pátek po vyučování až do večera a kulisy i rekvizity vznikaly přímo v dílně kroužku. Do fungování Divadélka se zapojovali také rodiče a další lidé z okolí, kteří pomáhali s kostýmy, technikou i přípravou představení.
Jedním z prvních pořadů byly TřeskyPlesky*, se kterými soubor vystupoval nejen v Žilině, ale také v kladenském divadle Lampion a v dětském domově ve Stochově. Divadélko navázalo spolupráci také s Dětskou scénou Slaný a jejím vedoucím Františkem Polatou.
Vedle pohádek vznikl také pořad Židlička pro hosta, do kterého si děti zvaly zajímavé osobnosti. Jedním z prvních hostů byl hokejový reprezentant a žilinský rodák Josef Horešovský. Pořad později pokračoval i po přesunu souboru do Kladna.
Divadélko bylo součástí širšího života školy. Děti hrály maňáskové divadlo, vydávaly školní časopis Žilínek, připravovaly školní rozhlas a podílely se na dalších společných akcích. V letech 1992 a 1993 například vznikla Osada za školou, při které děti poslední dny školního roku tábořily na školním hřišti a večery trávily u táboráku nebo v Divadélku.
V roce 1995 zasáhla školu krádež a Divadélko přišlo o část vybavení. Jeho činnost tehdy finančně podpořil regionální program Open Society Fund Praha. Ani tato událost však další práci souboru nezastavila.
Ze Žiliny na Malou scénu
V roce 1995 se soubor pustil do nastudování pohádky Strašidlata slánského divadelního ochotníka Libora Dobnera. Scénickou hudbu a písničky k ní složil jeho bratr Jaroslav Dobner, učitel ZUŠ Slaný. Premiéra měla velký divácký ohlas a pohádku soubor následně několikrát uvedl nejen ve škole, ale také mimo Žilinu.
Jedno z představení sehrálo Divadélko v Libušíně na turistické základně Labyrintu. Právě tam soubor viděla Jana Bártová z Labyrintu Kladno a pozvala jej k vystoupení na Malé scéně v Kladně.
Na Malé scéně následovala dvě představení pro kladenské mateřské školy. Úspěšné hostování nakonec vedlo k zásadní změně v historii souboru: od listopadu 1996 se Divadélko U Zvonu stalo zájmovým útvarem Střediska volného času Labyrint Kladno a začalo působit na Malé scéně.
Přesun do Kladna přivedl do souboru nové děti z města i okolí. Část původních členů ze Žiliny a Lhoty ještě nějakou dobu pokračovala, postupně však kvůli dojíždění odcházela. Začala tak nová etapa Divadélka U Zvonu spojená už především s Kladnem.
Kladenská léta a návrat na Malou scénu
Po příchodu do Kladna začalo Divadélko U Zvonu rychle růst. Do souboru přicházely děti z Kladna i okolí a postupně se přirozeně střídaly jednotlivé generace malých divadelníků.
V letech 1996–2003 soubor odehrál řadu představení pro přibližně 10 tisíc převážně dětských diváků z mateřských a základních škol. Nehrál přitom jen na Malé scéně, ale také například ve Středočeském divadle Kladno, divadle Lampion, ve Slaném, Stochově nebo v Oáze Lidice.
Repertoár tvořily především pohádky. Vedle Strašidel se hrály například O líném Honzovi, muzikál Kocour Modroočko nebo inscenace vytvořené přímo pro Divadélko, mezi nimi O Strašpytlovi a krotitelce duchů či Pohádka o Santa Manuele. Soubor připravoval také scénky, skeče a další pořady.
V roce 1999 však muselo Divadélko Malou scénu opustit a přestěhovalo se do auly SOŠ Cyrila Boudy v Kladně. Podmínky pro zkoušení tam nebyly ideální – prostor měl špatnou akustiku a zpočátku chybělo také zatemnění.
V roce 2002 se Divadélko U Zvonu vrátilo do prostor Malé scény a zároveň začal proces jeho osamostatnění a přeměny v občanské sdružení. Návrat na známé jeviště tak znamenal další důležitý mezník a otevřel cestu k nové etapě samostatného souboru.
Předání vedení souboru
Začátkem roku 2003 se Zdeňku Fousovi vrátily dlouhodobé zdravotní potíže a začal hledat někoho, komu by mohl vedení Divadélka předat. Nakonec se spojil s Václavem Valínem, který měl zkušenosti s ochotnickým divadlem i režií, a vedení souboru mu předal.
Pro Zdeňka Fouse tím skončilo dvanáct let, během kterých stál u zrodu Divadélka U Zvonu a provázel jej od malého jeviště na chodbě žilinské školy až k samostatně fungujícímu souboru na kladenské Malé scéně.
Za toto období prošlo Divadélkem velké množství dětí a vznikla řada pohádek, pořadů a dalších představení. Někteří bývalí členové pokračovali v ochotnickém divadle, jiní později vystudovali umělecké školy a divadlo, hudba nebo média se staly součástí jejich profesního života.
Předáním vedení v roce 2003 se uzavřela první velká kapitola historie Divadélka U Zvonu a začala další etapa jeho existence.
Nová etapa Divadélka
V roce 2003 pokračovalo Divadélko U Zvonu pod vedením Václava Valína. Zároveň se završoval proces osamostatnění souboru, který začal již v předchozím roce.
Divadélko U Zvonu se stalo občanským sdružením a vstoupilo tak do další etapy své existence jako samostatný amatérský divadelní soubor. Jeho prvním principálem se stal Matěj Pomahač.
Soubor dál pokračoval ve své hlavní tradici – v divadle, ve kterém děti nejsou pouze diváky, ale především samotnými herci. Na jevišti se postupně střídaly další generace dětí a vznikala nová představení.
Pod vedením Václava Valína
Po převzetí vedení souboru pokračoval Václav Valín v práci s dětskými herci a v přípravě nových inscenací. Divadélko U Zvonu tak navázalo na svou dosavadní tradici a dál pravidelně hrálo především pro dětské publikum.
Jednou z inscenací tohoto období byla pohádka Kocour v botách. S tímto představením soubor hostoval také v Černém divadle Praha, kde jej několikrát uvedl pro tamní publikum.
Od roku 2003 působí Divadélko U Zvonu nepřetržitě na kladenské Malé scéně, dnešním Kladenském divadélku. Po předchozích letech stěhování tak soubor získal stálý divadelní domov, který je s Divadélkem U Zvonu spojen dodnes.
Další generace Divadélka
V roce 2004 se principálkou Divadélka U Zvonu a předsedkyní sdružení stala Daniela Němcová, která v této roli působila až do roku 2014.
V roce 2009 převzal režii a vedení souboru jeho dlouholetý člen, herec a technik Václav Urban. Začala tak další etapa, během níž se ve vedení Divadélka postupně vystřídalo několik osobností spojených se souborem.
Pod vedením Jáchyma Kučery
V lednu 2010 se režie Divadélka U Zvonu ujal Jáchym Kučera. V souboru působil jako režisér až do roku 2013, kdy byl přijat ke studiu na DAMU, kterou později úspěšně dokončil.
Jeho odchod otevřel další kapitolu historie souboru a v dubnu 2013 převzal režijní vedení Divadélka Adam Štěpán.
Režie Adama Štěpána
V dubnu 2013 převzal režii souboru Adam Štěpán, který se stal další výraznou osobností ve vedení Divadélka U Zvonu.
Pod jeho režijním vedením vznikla představení Popelka a Rákosníček. Adam Štěpán vedl soubor do roku 2014, kdy na jeho práci navázala další generace členů Divadélka.
Období Tomáše Hanzlíka
V letech 2014 až 2016 zastával roli principála Tomáš Hanzlík, který v souboru působil také jako technik, režisér, hudební skladatel a scénárista.
V roce 2015 prošla proměnou také vizuální podoba Divadélka U Zvonu. Pro soubor vzniklo nové logo, jehož autorkou byla grafička Eliška Kolářová.
Původní znak Divadélka U Zvonu
návrh Jarmila Oličová, 1992
Současné logo Divadélka U Zvonu
Pod vedením Martiny Fiřtové
Od roku 2016 do ledna 2020 byla principálkou souboru a předsedkyní spolku Martina Fiřtová, která v Divadélku působila také jako vedoucí, režisérka a scénáristka.
Pod vedením Evy Babičkové
Po Martině Fiřtové převzala vedení Divadélka U Zvonu Eva Babičková, která je principálkou souboru dodnes.
Hned počátek jejího působení výrazně poznamenala pandemie covidu-19, která na dlouhou dobu omezila činnost divadel a kulturních souborů. Divadélko však toto období překonalo a po obnovení provozu se znovu vrátilo ke zkoušení, přípravě nových inscenací a pravidelnému hraní pro děti i dospělé.
Pod jejím vedením pokračuje Divadélko U Zvonu ve své dlouholeté tradici dětského amatérského divadla a zároveň postupně rozvíjí svůj repertoár i činnost na své domovské scéně v Kladně.
Divadélko U Zvonu dnes
V roce 2026 slaví Divadélko U Zvonu 35 let od svého založení. Z malého jeviště na chodbě Základní školy Žilina vyrostl soubor, který má dnes svou stálou domovskou scénu v Kladně a za více než tři desetiletí jím prošlo několik generací dětských i dospělých divadelníků.
To nejdůležitější se ale za těch 35 let nezměnilo. Divadélko zůstává místem, kde děti nehrají jen pro děti, ale společně s dospělými vytvářejí skutečné divadlo. Učí se pracovat s textem, pohybovat se na jevišti, spolupracovat a zažívat radost z představení před opravdovým publikem.
Dnes Divadélko pravidelně hraje na své domovské scéně v Kladenském divadélku, připravuje pohádky a další představení pro veřejnost, školy a školky a pokračuje v tradici, která začala jedním vánočním představením v prosinci 1991.
Příběh Divadélka U Zvonu tak po 35 letech nekončí. Píší ho dál děti a dospělí, kteří společně vstupují na jeho jeviště – a diváci, kteří usedají do hlediště.
Představení napříč historií
Za více než tři desetiletí vznikly v Divadélku U Zvonu desítky pohádek, divadelních her, komponovaných pořadů a dalších představení. Některé zůstaly na repertoáru jen několik sezon, jiné provázely soubor a jeho diváky řadu let.
Od prvního pořadu Vánočka 91 přes TřeskyPlesky*, Strašidlata, Kocoura Modroočka, Popelku nebo Rákosníčka až po současné pohádky představuje repertoár zároveň kroniku jednotlivých generací dětí a dospělých, kteří Divadélkem prošli.
Řada inscenací vznikala přímo pro Divadélko U Zvonu nebo byla upravována pro jeho dětské herce. Na jejich vzniku se během let podíleli režiséři, autoři, hudebníci, výtvarníci, technici i samotní členové souboru.
Kdo prošel naším souborem
Za dobu existence Divadélka U Zvonu prošlo souborem několik generací dětí. Pro většinu z nich zůstalo divadlo krásnou součástí dětství a dospívání, někteří se k němu později vraceli jako dospělí členové, režiséři nebo spolupracovníci.
Pro některé se zkušenost z Divadélka stala také jedním z prvních kroků k profesionálnímu působení v divadle, filmu, hudbě nebo dalších uměleckých oborech.
Kde všude jsme hráli
Za dobu své existence Divadélko U Zvonu nehrálo pouze na své domovské scéně v Kladně. Se svými představeními vyjíždělo také do dalších divadel, kulturních domů, škol a na divadelní přehlídky.
V průběhu let soubor vystupoval například v divadle Lampion a Středočeském divadle v Kladně, ve Slaném, Stochově, Lidicích nebo v Praze. Jeho představení mohli vidět také diváci na dalších místech v Kladně a okolí.
Součástí historie jsou rovněž účasti na přehlídkách dětského divadla. Divadélko tak během desetiletí představovalo svou tvorbu nejen domácímu publiku, ale také divákům mimo svou stálou scénu.
Divadélko pokračuje
Historie Divadélka U Zvonu se píše dál. Na jevišti se střídají další generace dětských herců, vznikají nová představení a do hlediště přicházejí noví diváci.
Chcete se podívat, co hrajeme dnes, nebo nás navštívit na některém z představení? Prohlédněte si náš současný repertoár a program.